V říjnu odjelo domů celkem 28 zvířat: 17 pejsků a 11 kočiček.
Do adopce odjely postupně 3 sestry: JUSTÝNA, LEONTÝNA a VALENTÝNA.
Fenky byly výsledkem sousedské "nehody". Majitelé to moc neřešili a pak v jejich půl roce zjistili, že je nezvládnou, že se i sestry mezi sebou občas poperou a musí pryč. Bohužel do té doby znaly jen betonový dvorek, takže socializace nula, výcvik nula, hygienické návyky taky nic moc. Fenky vykonávaly potřebu hrozně málo, jednou/ dvakrát denně a téměř vždy na beton. Venku na trávě je to ani nenapadlo. Jak si asi dovedete představit, milujeme hledání domova pubertálním výchovou nepolíbeným psům .
Dá se říci, že všechny vděčí za adopci Valentýně, která byla jako jediná bílá a tak hezky upoutávala pozornost. Při bližším seznámení byla ale ze všech nejvíce bázlivá a její 2 sestry byly vždy při kontaktu více přátelské.
JUSTÝNA odjela k velmi sympatickému a sportovně založenému mladému páru. Cestovali k nám za ní vždy vlakem a nakonec i vlakem odjela. Měli jsme trochu strach, protože pro málo socializovanou fenku může být taková cesta trochu drama. Vlak prý zvládla překvapivě výborně, Justýna byla tak unavená mnoha zážitky, že ve vlaku krásně usnula a noví majitelé si ji nemohli vynachválit, jak zvládá hezky cestu. Až do chvíle, než přestoupili do autobusu pražské MHD, který Justýna pokřtila a uvolnila svůj totálně plný močový měchýř přímo na podlahu dopravního prostředku těsně před cílovou zastávkou. Tekutiny bylo tolik že „říčka moči“ tekla více než přes polovinu autobusu. Majitelé se nestačili omlouvat, řidič byl dost naštvaný a cestující se rozdělili na několik skupinek: „nesnášíme čokly, co chčijou v autobuse“ x „chudák fena, určitě ji doma nevenčí a ještě ji možná týrají podle toho, jak se chová“ x „chudáci majitelé, takový trapas, nezávidím“ x „ještěže tohle nedělá můj pes“. Když nám to pak majitelé vyprávěli, uznali jsme, že pokud zvládli tohle, tak je snad doma s Justýnkou už nic nepřekvapí. První veřejný trapas má nová rodiny Justýny za sebou. Jestli to čte řidič onoho autobusu, ještě jednou se omlouváme jménem Justýny.
LEONTÝNA odjela k lidem, co mají zkušenosti s útulkovými pejsky tak doufáme, že i oni by mohli fenku zvládnout. Děti už jsou z domu pryč a Leontýna bude prvním "popracovním" zájmem sportovního pána. Paničku ještě čeká chození do práce,ale až se Leontýnka trochu naučí slušnému chování, může chodit do práce s ní. Lehká cesta to nebude, ale už se hlásí z domova, že téměř storpocentně zvládá hygienu venku, takže paráda.
VALENTÝNA nakonec šla k manželskému páru dvou úžasných mladých dam. Největší výhodou je pro Valentýnku starší ovčanda, na kterou se ihned zafixovala. Fenka byla adoptovaná před několika lety z útulku Bouchalka, byla kdysi týraná, plachá a slečny s ní měly mnoho starostí a práce se socializací, až z ní nakonec vyrostla natolik vyrovnaná ovčanda, že chodila i darovat krev. Valentýna měla opravdu radost, že odjíždí s ní. Nejlepším důkazem je to, že s ní vůbec šla na procházku.. Pravidelní věnčitelé vědí, že vytáhnout Valentýnku z útulku někam na procházku znamenalo ji prostě odnést v náručí kus dál a tam ji postavit na zem, aby byla vůbec ochotná se pohnout z místa . Za fenkou ale šla, procházku si užila, byla mnohem kontaktnější než obvykle. Bylo vidět na první pohled, že tohle je ten pravý domov.
Všechny 3 sestry – Justýna, Leotýna i Valentýna našly krásné domovy. Ani jedna z nich neuměla při odchodu z útulku vykonávat potřebu venku, byly zvyklé vyměšovat pod sebe a vůbec jim to nevadilo. V nových rodinách je to postupně učí a slaví každý úspěch, všechny fenky udělaly obrovský pokrok!
Podobně krásně se má i LISA. To byla jedna z rychloadopcí, kdy si s bojácnou a opatrnou fenkou nová rodina rozuměla vyloženě hned na první dobrou. Lisa odjela do krásného rodinného penzionu na horách, kde má kolem sebe nádhernou přírodu, spí s paničkou v posteli a všichni ji chválí, jak je úžasná.
MONI domov ani pořádně nestihla hledat. Rovnou jsme ji ukázali zájemcům, kteří u nás hledali pejska už delší dobu a Moni byla pro ně jako stvořená. Má se výborně, nejraději ze všeho se tulí a mazlí a užívá si procházek.
BETYNKA si svou paničku našla na akci Psí hvězdy na červeném koberci v podobě dobrovolnice, která nám přijela pomáhat na stánek. Předváděla Betynku na před veřejností, strávila s ní celý den a už na ni nemohla zapomenout. Betynka má doma další psí kamarády, k dispozici zahradu a hlavně paničku, co ji může pořád mazlit. Odjela zatím do dočasné péče, musí jít ještě na zoubky a kastraci, ale vše už podstoupí v péči milující rodiny.
KESSI jsme taky nestihli pořádně inzerovat a šla k rodině, co u nás už vybírá pejska několik měsíců, ale vzhledem k citlivým dětem potřebovalo opravdu osvědčeného super hodného psa. Kessi byla přijata od majitelky, o její minulosti jsme toho věděli hodně a mohli jsme ji s klidným svědomím této úžasné rodince doporučit. Děti ji milují a ona miluje je, všechno je, jak má být.
ČAKY - veselý aktivní pes odjel domů k rodině, co měla od nás už kdysi dávno adoptovanou fenku, která nedávno zemřela. Všechno bylo skvělé, Čaky lítá na procházkách i zahradě jak neřízená střela, ale nedávno začal trošku zlobit a kousat… Ještě nevíme, co je příčinou a budeme se snažit rodině pomoci tak, aby všechno s Čakym zvládli, tak držte palce!
PANDORA je krásná hodná hnědá labradorka, co dosud neměla moc štěstí na majitele. Přesto byla naštěstí přátelská a vyhlídla si ji rodina, co k nám chodí často venčit. Úplně se k ní hodili, prostě pohodoví, veselí, společenští, přesně jako ona, tam to nemohlo dopadnout jinak. Teď Pandora hubne do plavek, aby mohla podstoupit kastraci. Tak čekáme na tu štíhlou figuru,na které pilně pracují. Jedno „kontrolní vážení“ už proběhlo a kila jdou dolů, tak jen tak dál!
DARCY taky odjela k rodince s dětmi, kde se musí všechno naučit, ale je prý velmi šikovná. Už umí dávat pac. Předtím neznala vůbec nic, takže takové zdánlivé „jen dávání pac“ je úspěch. Darcy poznává všechno od začátku, užívá si života plnými doušky.
BUKA byla další vyvolenou, která kupodivu neodjela k rodině „buldočkářů“, ale k rodince, co opět dlouho hledala totálně neagresivního mazlivého klidnějšího psa. Jezdili k nám několik měsíců, venčili různé pejsky, až se tady zamilovali všichni a jak sami říkají, byla to nejlepší volba. Buka je velmi vděčná, dostala jméno Rozinka a je mistryní v gaučingu.
WINKY odjela podruhé. Bohužel se nám vrátila z první adopce, kdy na ni majitelé neměli tolik času, kolik by potřebovala. Energická Winky vyžadovala více pohybu a zábavy a původní plány ohledně jejího sportovního vyžití se nepodařilo naplnit. Winky hledala domov přímo od nich a vyhlídla si ji rodina, která má od nás adoptovaného Atose. Má podobnou povahu, podobnou energii, podobně zlobí a podobně řádí. Tak doufáme, že si budou rozumět.
DEIL přišel pocházel pravděpodobně z množírny. Bohužel nebyl socializovaný, neuměl na vodítku, nebyl zvyklý na lidi. Věřil ostatním pejskům a v kotci si krásně hrál s Chipem. Měl více zájemců, ale většinu svým nedůvěřivým chováním odradil. Pak se objevil příjemný manželský pár se svým čivavákem. Podařilo se mu najít domov s druhým pejskem, to bylo pro něj to nejlepší, co jsme si mohli přát. Deil si našel velmi rychle cestu k psímu parťákovi a učí se od něj věřit své nové rodině.
CHIP pocházel nejspíš také z množírny, ale byl mladší a mnohem rychleji si zvykal na lidi. Byl mnohem zvědavější a veselejší, jakoby toužil po kontaktu, ale bál se i o něj říct. Vyhlídla si ho jedna moc příjemná mladá slečna, jemná, citlivá a tichá, stejně jako Chip. Zamilovala se do něj, ale trochu se bála vzít na sebe zodpovědnost za pejska, raději se zájmu o adopci vycouvala. Hledali jsme pro Chipa domov dál, ale za 2 dni volala slečna znovu, že na něj nemůže přestat myslet a pokud ještě nemá domov, ráda by si ho adoptovala. Pomohla podpora rodiny a slečna si byla mnohem víc jistá, že to zvládne. Chip měl radost, že se pro něj vrátila. Navíc si doma získal i srdce prarodičů, kterým dělá společnost, když má jeho panička jiné povinnosti. Díky tomu není vlastně vůbec sám. Možná ani netuší, jak důležitou roli v této rodině sehrál – nejenže se stal parťákem pro citlivou mladou slečnu, ale vnesl radost a optimismus do domácnosti prarodičů, pomohl jim vrátit jiskru v oku.
WILKIE byl zachráněn z nevhodných podmínek. Majitel ho držel na malém dvorku bez možnosti procházek, od někoho ho dostal a ani psa nikdy nechtěl, tak neměl důvod se o něj starat. Finální rozhodnutí se psa zbavit padlo ve chvíli, když mu zakousl slepici. Musel hned pryč a majitel na to měl „svůj způsob“, ale naštěstí o něm věděla jedna naše dobrovolnice a podařilo se mladého Wilkieho zachránit. Odjel až na Plzeňsko a hned po prvním týdnu se přestal bát a získal zpět radost ze života.
PATRICK se k nám dostal jako nalezenec a byli jsme překvapeni, že ho nikdo nehledá. Starší klidný tichý pes odjel k úžasné rodině, kde ho ještě čeká kastrace a čištění zoubků. Občas trochu zlobí a ukazuje zoubky, jako správný nerudný chlap, tak snad ho to přejde, protože přijít o tak krásný domov by byla opravdu škoda!
O Lexovi jsme psali v adopci týdne, ale rádi Vám jeho příběh připomeneme. LEX, aneb jak se velký černý pes ze řetězu na gauč dostal. Žil si takhle jednou jeden černý pes. Prý hlídal barák, ale on vlastně hlídal jen malý plácek u boudy, protože dál ho řetěz nepustil. Měl rád lidi a kdykoliv k němu někdo přišel, vehementně ho vítal, ale on k němu nikdo moc nechodil. Chtěl se kamarádit s jinými psy, ale neměl možnost, byli moc daleko, tak na ně aspoň pořádně štěkal. Chtěl poznávat svět, ve svém vymezeném prostoru znal každý kamínek, asi jako kdybyste kružítkem udělali polokruh. Chtěl být čistotný, nikdo nechce šlapat ve vlastních výkalech, ale řetěz ho dál nepustil...
Myslíte si, že psů u boudy na řetězu už moc není? Možná je jich méně než dříve - naštěstí , ale pořád jsou...a Lex byl jedním z nich. Strávil takhle celé 4 roky.
Je až neskutečné, že z něj přesto vyrostl velmi přátelský a v podstatě veselý pohodový pes. Jen ty zadní tlapky neměl moc osvalené, když k nám přišel. Útulek se pro něj stal vysvobozením. Najednou si chtěl užít všechno a nejvíc jak to jde! Tahal na vodítku, skákal radostí, vítal kohokoliv, svou pozitivní energii rozdával na všechny strany. Jenže byl jak slon v porcelánu, neuměl nic, k tomu byl velký, černý, čtyřletý, neohrabaný. Přepadla nás myšlenka, že ten zas bude hledat domov dlouho...
On se u nás ohřál jen měsíc a půl ! Přišla rodinka, milovníci zvířat tělem i duší. Líbilo se jim více pejsků, ale rozhodli se právě pro Lexe!!! Po jejich návštěvě jsme moc nedoufali, že to takhle dopadne. Venčili i Paci a věděli jsme, že v porovnání s ní nemá Lex moc šanci - Paci je mladá, krásná, lépe ovladatelná, má ráda všechny psy a v neposlední řadě je menší a učenlivější. Jaké bylo naše překvapení a obrovská radost, když nám pak řekli, že chtějí zachránit Lexe, že Paci bude chtít každý a jeho nikdo chtít nebude, že si to zaslouží víc po tom, co zažil. Nemusíme Vám říkat, že jsme měli slzy V očích . Přiznejte se, máte je taky?
FAZOL byl náš malý ďáblík a odjel ke dvěma mladým lidem, kteří jeho rošťárny zvládají.
HABŘÍK a RÁKOSNÍČEK odjeli do adopce společně, ale následně se Habřík bohužel vrátil do útulku, protože si majitelka uvědomila, že je to pro ni moc velký rozruch se dvěma koťaty.
MÁK měl sice štěstí na skvělou rodinu, ale pár dní po adopci náhle zemřel na srdeční selhání. Velmi nás to mrzelo tím spíše, že jel k lidem, co mají od nás Úžanku a Chřěstíka, domov značka ideál. Bouhžel nevíme, jak je možné, že tak malé aktivní hravé kotě zemřelo v podstatě náhlou smrtí. Bohužel příroda je někdy krutá, ač se my snažíme ze všech sil zvířata zachránit, někdy to nedokážeme.
ČIMIŠNÍK odjel do Prahy. Slečna přijela sice původně úplně pro jiného kocourka, ale s Čimišníkem si skvěle rozuměli a tak se podruhé vrátila právě pro tohohle šťastlivce. Mladí lidé byli plni pozitivní energie a věříme, že to je pro kocourka úplně nádherná ideální rodina.
PETRUŠKA šla do ověřeného domova dělat společnost našemu Angreštovi. Koťátka si spolu mohou hrát a tím pádem se doma nenudí. My vždycky říkáme, že dvě kočky jsou lepší než jedna a s tímto heslem je i nabízíme. A někdy nám to vyjde. Navíc pohled na kočičky spící spolu v pelechu je prostě vždycky sladký.
MIRI strávila první měsíce života v útulku. Vyrůstala se svou maminkou Gazánií a sourozenci v malé kleci, pak se jim podařilo na čas najít dočasku, než opět skončili v útulku. Miri nějak dosud neměla štěstí na novou rodinu a tak rostla a rostla, všem se líbila, ale domov pořád ne a ne najít. O to větší máme radost, že se to konečně povedlo! Jela kousek od útulku a po kastraci se na jaře bude moci podívat i na zahradu pod dozorem. Je to zvídavá kočička, velmi přítulná a moc vděčná.
INDIGOVNÍK jako majestátný černý kocour odjel těsně po kastraci a nová rodina ho musela hlídat. Teď si bude do jara zvykat na nový domov a na jaře může začít poznávat i krásy okolí. Indigovník je kocour, který to jistě ocení, pokud se bude držet jen na zahradě a nebude, bude mu to umožněno.
ŠAFRÁN bude miláčkem domácnosti milé paní. Budou mít sebe navzájem a my máme radost, že odjel další černý kocourek, protože většinou ty černé nikdo nechce. Nevyhnuly se mu menší zdravotní problémy doma, ale panička všechno zvládla a my víme, že Šafrán je v nejlepších rukách.
ŠALVĚJ odjel až do Prahy a bude společníkem mladého muže a věříme, že mu bude dělat společnost dlouhé roky! Navštívil už našeho veterináře a domluvil si termín kastrace. Po ní podepíšeme adopci a Šalvej bude mít už nového majitele oficiálně.
URTICA trávila u nás v karanténě více než měsíc, měla pořád průjem rýmu, vždy byla chvíli lepší a pak zase. Nakonec se jí podařilo najít dočasnou péči s následnou adopcí, bez zvířat a s prvotřídní péčí. Dává se hezky dohromady a už teď víme, že v této rodině po doléčení zůstane. Děti ji milují, Urtica si užívá konečně pozornosti, po které tolik celou dobu v kleci toužila.
DĚKUJEME za všechny adopce, 28 zvířat za měsíc je skoro zvíře denně. Děkujeme všem, kdo adoptovali pejska nebo kočičku, ale děkujeme i všem, kdo sdílel jejich příběhy, kdo nám pomáhal hledat jim domovy. Děkujeme všem, kdo chodí venčit, kdo přidává fotky z procházek do AniDef-venčitelé. Děkujeme všem, kdo přispívají na veterinární náklady pejsků a kočiček v útulku. Díky Vám všem můžeme pomáhat, můžeme zachraňovat a můžeme zajistit němým tvářím šanci na lepší život, na život v rodině a v lásce.