Sraženou kočku u krajnice již asi viděla většina z nás.
Zastavíte?
Někdy jsou tělíčka sražených/přejetých zvířat tak zdevastovaná, že je jasné, že zvíře již nežije.
Ale co zvířata, která srážka s našimi přibližovadly nezabila. Nebo alespoň ne úplně.
Taková zvířata tiše trpí, pomalu umírají, bolestivě, nedůstojně, sami, úplně sami.
Takový byl případ i černého kocourka. Přijali jsme ho od městské policie. U silnice musel bezvládně ležet již nějakou dobu. Dobu minimálně nutnou k tomu, aby mu do poraněného čumáčku a pusinky nakladli mochy vajíčka a z nich se stačily vyvinout červy. Červy, které toto umírající stvorení žraly zaživa.
Jelikož byl přivežen v přepravce vystlané senem, na první pohled se zádlo, že je špinavý od drobných úlomků suché trávy. Nejednalo se však o úlomky, ale o malé drobné červy, kteří se hemžili a přiživovali na umírajícím těle.
Okamžitě jsme vyrazili na kliniku. Kocour dýchal a sem tam měl snahu se i pohnout. Bohužel cesta na kliniku a přítomnost ošetřovatelky bylo to poslední, co zažil. Aspoň na úplném konci nebyl sám.
Ale musel trpět. Musel, protože mu nikdo nepomohl dřív.
Dospěje svět někdy do fáze, kdy poskytnout pomoc sraženému zvířeti bude samozřejmost?
Za všechna zvířata moc doufáme, že ano.
