!!!POZOR, POZOR!!!
CELÝ ÚNOR HLÁSÍME ZAVŘENO.
V ÚNORU JSOU ZRUŠENY DNY PRO VEŘEJNOST. 

UZAVŘENÍ SE NETÝKÁ ADOPCÍ.
DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ A TĚŠÍME SE NA VÁS ZASE V BŘEZNU :)

 

Aktuality

Měsíc červenec je měsícem prázdnin a naštěstí další zvířátka odešla do nových domovů. Celkem odjelo 18 pejsků (Ishka, Illy, Whiskey, Metaxa, Averna, Antica, Lola, Druella, Fanny, Akim, Adélka, Borgin, Jenny, Jerry, Vojtěch, Rowen, Verča, Wilbert) a u dalších 3 došlo k přepisu dočasek na adopce (Arthur, Euan, Roník). Kočičky odjely domů bohužel jen 4 a všechno jen koťata (Růže, Emil, Emanuel, Evžen).

 

Z malých starších fenek z množírny odjela domů babička WHISKEY. Adopce seniorů jsou nejlepší a pokaždé nám ukápne slza dojetí, když starý pes odchází domů. Je to taková vnitřní radost. Většinou nevíme, čím si pejsek prošel předtím, než se dostal do útulku a jak prožil těch 8,10, nebo více let svého života. V případě Whiskey to bylo pravděpodobně 12 let rození štěňat. Dostala se k nám hubená, hodně zanedbaná, s hodně zkaženými zuby a s úplně červeným nateklým okem. Pokaždé, když přijímáme seniora, proběhne nám hlavou, jestli se dočká nového domova, jestli útulek není jeho poslední životní stanicí, jestli bude zájem o tak starého psa. Vždy doufáme, že se do něj někdo zamiluje a samozřejmě se snažíme,aby to bylo co nejrychleji. U menších psů jdou adopce rychleji, u velkých starých je to bohužel horší. Whiskey byla naštěstí malinká a křehká, ale bylo jí zhruba 12 let a byla zanedbaná. Rodinka, která si ji vybrala, koukala původně po jiném pejskovi, ale po odjezdu z útulku jim Whiskey stále " ležela v hlavě". Sledovali, jestli si ji někdo vezme, sami přece nechtěli " takhle starého psa". Nakonec ale nevydrželi a po rodinné debatě volali, že na ni nemohou přestat myslet a jestli by si pro ni mohli přijet. Nádherná mladá rodina s baráčkem. Málokdy se vidí takto vychované děti s trpělivým přístupem ke psům, kterým se nebojíte svěřit křehkou čivaví babičku. A víte co? Whiskey s nimi za tu krátkou chvíli úplně omládla. Účastní se veškerého rodinného dění, s dětmi si hraje na zahradě, s páníčkem pracuje a hřeje ho na klíně, s paničkou vaří, miluje procházky, kam vodí celou smečku, je totálně veselá a vysmátá.

Podobné štěstí měla ILLY, která sice byla mladší, ale za to hodně bázlivá a plachá, v útulku se bála i vlastního stínu. Seděla v rohu, skoro se na nás nechtěla ani podívat. Sice se během pobytu u nás trochu zlepšila, zvládla vodítko a začít s námi malinko komunikovat, ale bylo nám jasné, že jí pomůže jedině správná rodina a domácí prostředí. Vyhlídl si ji velmi milý a empatický pán, který má zkušenosti s plachými adoptovanými psy. Změna psychického stavu Illy byla u něj doma skoro okamžitá, nevěřili jsme vlastním očím, po týdnu už spala břichem nahoru a tlapky vytažené v blahém odpočinku v posteli. Illy miluje velkého vlkodava, se kterým sice nebydlí, ale je u nich velmi častým hostem, vypadají spolu komicky, Illy ho vždy radostně vítá. Běhá jak střela a na uzavřeném prostoru už chodí bez vodítka a hlídá si svého nového majitele jako oko v hlavě.

ISHKA odjela k rodině, co už od nás má jinou čivavku – Sendynku. Přemýšleli o pořízení druhého pejska, ale rozhodnutí nebylo lehké, protože Sendynka sama o sobě byla odjakživa dost bojácná a plachá, dodnes měla problém s občasným počůráváním se doma. Paradoxně s příchodem Ishky se to změnilo a i když je Ishka hodně vyděšená a není zvyklá ani na vodítko, Sendynce dodává odvahu a má možná potřebu se o Ishku starat, což z ní samotné činí sebevědomějšího člena smečky.  Skvělí manželé navíc mají pro své čtyřnohé svěřence spoustu trpělivosti, času a prostoru je všechno postupně naučit. Lepší rodinu si Ishka nemohla přát.

ANTICA odjela k veselé důchodkyni, co má ještě maltézáka a spolu jsou taková správná trojka. Antica má navíc nemocnou štítnou žlázu a musí ještě brát léky, je zatím formálně v dočasné péči s následnou adopcí, po dořešení zdravotního stavu a případné operaci kýly budeme teprve podepisovat adopci. Každopádně už paničku překvapila, jak si umí hezky vyskočit na postel, takže svoje místo zná.

AVERNU si vyhlídli naši stálí venčitelé, kteří dlouho hledali fenku ke svému staršímu pejskovi. Původně neměli zájem úplně o čivavu, ale těch malých pejsků tolik v nabídce není a Averna si je nakonec získala svou naprosto pohodovou povahou. Averna byla od začátku velmi přátelská a veselá, vhodná k jiným psům i dětem. Teď si užívá nádherného domova a venčitelé na nás nezanevřeli a chodí k nám nadále pomáhat a venčit útulkové chlupáče, takže co si více přát?

METAXA mohla jít do jakékoliv rodiny, měla úžasný charakter.  Vycházela se všemi, nakonec odjela k paní, která nás sleduje už dlouho a má srdce pro zvířata na pravém místě. Její dcera má fenku, se kterou si Metaxa rozuměla a tak mohla odjet domů. Samozřejmě zabrala jak jinak gauč i postel a k tomu má zahrádku, kde si může běhat.

LOLA se k nám dostala od majitele po pěti letech společného života. Fenka byla úplně vyděšená a bohužel reagovala histericky až agresivně. Mysleli jsme si, že takové malé fence najdeme domov rychle, ale nechtěla nás nejdřív k sobě pustit a když si zvykla na ošetřovatelky, nechtěla k sobě pustit cizí lidi. Až přijeli vyrovnaní manželé s vyrovnaným pejskem, což Lole evidentně dodalo klidu a odvahy. Dá se říci, že už při první návštěvě se k nim Lola měla, pak odjela na zkoušku k nim domů a všechno bylo v pořádku. Jejich pejsek ji přijal, naopak mu Lola vnesla do života trochu energie. Dokonce spolu už zvládli i bouřku, které se Lola panicky bojí. Máme radost, že tak krásně do rodiny zapadla.

DRUELLA měla taky štěstí, že byla nalezena a dostala se do útulku. Její předchozí život byl asi peklo. Určitě měla opakovaně štěňata, byla celkově zanedbaná, vyhublá a navíc v době příjmu dle veterináře čerstvě po porodu. Můžeme se jen domýšlet, jestli porodila mrtvá štěňata a proto se jí někdo zbavil, nebo co se vlastně přihodilo. Rozhodně víme, že pro Druellu byl útulek vysvobozením a to, že následně našla novou rodinu, bylo už jen třešničkou na dortu, ona byla vděčná i za útulek. Teď se má jako královna a určitě si to zaslouží za ty hrůzy, co musela předtím zažít.

FANNY byla klasickou příkladem špatně udatelné fenky, sice byla hrozně hodná, ale taková nenápadná, velká, černá a ve středním věku. Pořád bohužel platí, že černí psi se adoptují nejhůře. Fanny měla štěstí na lásku na první pohled, její nová panička to prostě věděla, poznala a Fanny to věděla taky. Fenka už byla objednaná na kastraci, tak jsme už operaci nechtěli rušit a odjela domů až po zákroku. A brzy jela rovnou na dovolenou do hor, kde si to náramně užila a ještě víc si získala srdce své nové rodiny i všech ostatních účastníků zájezdu. Černá fenka ukázala, jak velké srdce mohou černí psi mít… jen nedokážeme pochopit, že to stále plno lidí nevidí.

JENNY u nás strávila víc času, než jsme čekali. Sice byla od začátku aktivní, ale jinak v podstatě hodná fenka, která pořád ne a ne najít svou pravou rodinu. Přišla k nám s pokousaným čumákem od své maminky, se kterou žila v kotci, než se jí majitel rozhodl vzdát. Pro ni to bylo vysvobození a v útulku si najednou užívala svobody, procházek a volnosti. Vybral si ji mladý pár, který se do ní zamiloval a spolu podnikají krásné výlety a navíc i v bytě se Jenny chová úplně vzorně. Pro ni to je obrovská změna a rozhodně si nového domova váží!

VERČA byla statečnou maminkou pěti štěňat, která musela odchovat v útulku. Navíc kvůli svrabu, se kterým všichni přijeli, museli být dost dlouho zavření v karanténě a tak si pozornosti lidí užívali minimálně. Po vypuštění z karantény našla naštěstí tahle statečná maminka domov rychle. Odjela do Prahy, kde se musela všechno naučit, neznala vůbec nic. Pomáhala jí v tom nejen její nová panička, ale i skvělá vychovaná fenka, se kterou se brzy skamarádila a teď už spolu vymýšlejí různé lumpárny.

VOJTĚCH stejně jako ADÉLKA byli štěňata Verči. Oba našli příjemné rodinky a moc držíme palce, aby všichni zvládli výchovu štěňat. Zatím máme z domovů samé pozitivní zprávy, tak snad to vydrží.

  

ROWEN je jedním ze čtyř štěňat, která majitel vyložil před útulkem v kleci stylem: „nevím, co s nimi, jestli je mám vyhodit nebo co“. On měl zrovna štěstí, že odjel k rodině, která má velké zkušenosti s výchovou různých typů psů, včetně těch aktivních, tak doufáme, že s Rowenem je nic nepřekvapí. Vyroste z něj totiž pěkný obřík.

BORGIN měl trochu štěstí v neštěstí. Byl nabízen na tržišti, jako kus hadru, uvázaný u koule od auta. Slovo dalo slovo a nakonec skončil u nás v útulku, kde jsme mu jako každému svěřenci hledali důstojný domov. Majitelé nakonec sami uznali, že je to pro něj lepší řešení než skončit „někde, u někoho.“ Borgin byl od začátku neskutečně milým přítulným velkým psem, odrostlé štěně toužící po lásce a pozornosti. Jak známo, vrána k vráně sedá, takže odjel ke stejně milým a skvělým majitelům. Původně se sice přijeli podívat na Bambulku, ale ona bohužel reagovala dost nepřátelsky na jejich pejska – nádherného chodského psa Zogouše. Zatímco Borgin si s mladým krasavcem rozuměl a od začátku bylo jasné, že to bude skvělá dvojka. V útulku jsme neváhali ani chvilku, protože Borgin nemohl odjet do povolanějších rukou – k páru mladých veterinářů, co už po procházce hlásili, co všechno bude u něj potřeba vyšetřit. Soudě po vzorně udržovaném Zogoušovi jsme neměli pochyb, že jsme právě našli top domov pro odrostlé štěně velkého psa a tak putoval až na jih Čech netradičně hned při první návštěvě. Z domova zatím znějí pozitivní zprávy ohledně skvělé povahy Borgina, jeho neutuchající lásky k lidem a hezkého vztahu se Zogoušem. Zatím ještě bojují s loužičkami, ale jako štěně má právo nebýt ideální. Moc děkujeme za tuhle adopci.

AKIM od nás odcházel poprvé do adopce jako desetiměsíční štěně. Letos na začátku dubna se nám vrátil z adopce po třech letech. Dokážete si představit ten smutek, nepochopení a zoufalství opuštěného psa? Navíc za to vůbec nemohl, prostě "se změnila životní situace". V útulku byl hodně smutný, venčitelé s ním chodili, ale nijak se moc neprojevoval, občas si navíc zavrčel, když už neměl náladu. Adopce takového psa je těžká a znamená najít někoho s velkým srdcem, kdo se do něj zamiluje. Akim si získal partu venčitelů, která k nám chodí pravidelně venčit, slovo dalo slovo a jedna jejich známá hledala psa. Akim byl doporučen a už to bylo. Problém byl, že Akim se před novou paničkou jevil jako totální miláček a on přeci jen bullí povahu nezapře a ohradit se umí taky. S adopcí jsme v útulku váhali, báli jsme se, že až Akim ukáže svou pravou tvář, zase se vrátí do útulku, a to ho úplně zlomí. Jeho nová panička dříve měla kříženku akity, ale v Akimovi stále viděla miláčka s labradoří povahou. Naše obavy rozptýlily až dvě blízké kamarádky nové paničky - naše stálé venčitelky a podporovatelky, které mají zkušenosti i s lehce problémovými pejsky a hlavně jsou spolu v častém kontaktu včetně společných procházek. Přesto jsme si dali s adopcí trochu načas, vyžadovali jsme víc návštěv a "testů ". Akim tak absolvoval seznámení s fenkou jedné z blízkých kamarádek nové majitelky, se kterou budou společně venčit. Dále jel na zkoušku do domácího prostředí, kde na něj číhala ještě další nástraha v podobě dvou kočiček. Akim zvládl vše na jedničku. Nakonec odjel domů. Víme, že se ještě může "něco pokazit".  víme, že Akim není jednoduchý pejsek, ale držíme úplně všechny palce, které máme, u rukou i u nohou. Už tě Akime, v útulku prostě nechceme vidět potřetí, tak koukej být hodný kluk

Největší radostí je adopce JERRYHO. Ano, dalšího bulla, hurá! Jerry si získával svou paničku postupně. Nenápadně krok po krůčku kradl její srdíčko po kouskách. Ale ona přece nechtěla takového psa. Vůbec nechtěla teď hned psa, protože je to velmi úspěšná zaneprázdněná žena a teď není pravá chvíle na adopci psa. Navíc bull je bull, přecijen to není jednoduché plemeno. Pořád ho chodila venčit a pořád říkala, že to je úžasný pes, úplně skvělý, že kdyby mohla, tak si ho hned vezme... ale nemůže, že by to teď bylo nezodpovědné, že by to nezvládla. Jenže srdci neporučíte, láska je láska. Tak Jerry odjel domů, na zkoušku, a to už nám bylo jasné, že se nevrátí. Víme, že tato úspěšná slečna, která při své zaneprázdněnosti ještě dlouhodobě podporuje pejsky v útulku, udělá všechno pro to, aby byl Jerry šťastný! Udělá všechno pro to, aby mu dala lásku a pocit bezpečí, po kterém tak touží. Udělá všechno pro to, aby se poprala s případnými problémy. Jerry měl mít údajně separačku, panička ho zkusila nechat o samotě a seděla pod barákem a naslouchala, ale zatím se chová úplně vzorně. Asi pochopil, že takového skvělého domova si musí vážit. Rozhodně o něj nemůže přijít! Moc děkujeme za tuto adopci, protože nás přesvědčila o tom, že mezi množstvím lidí, co hledají výmluvy " proč to nejde", se najde i hrstka lidí, kteří hledají způsoby, jak to udělat, " aby to šlo".

WILBERT měl sice zájemců více, ale pořád se do něj nikdo nezamiloval natolik, aby si ho vzal domů. Nakonec se mu přeci jen povedlo získat srdce jedné mladé dámy, její maminka měla před adopcí trochu obavy, zda všechno s dětmi zvládnou, nemají úplně jednoduchou situaci, ale nakonec se rozhodli pejska do rodiny přijmout a vzít na sebe ještě tuto starost. Čekali jsme ještě na kastraci a v podstatě ještě s límcem na krku odjel Wilbert domů. Bydlí v bytě a poznává okolí, zatím se chová vzorně, tak držíme palce! Čeká ho i výcvik, tak snad z něj bude vzorný pes.

← zpět