Aktuality

O kouzelných nůžkách

 

Byl jednou jeden malý pejsek. Jmenoval se Willy.

Willy byl už od narození velmi hodný. Zatímco jeho štěněcí sourozenci běhali a štěkali, Willy byl klidný a moc rád pozoroval okolí.

Díky svému pozorování také brzy zjistil, jak to na světě chodí. Mistička s granulkama se neplní sama, jak si nejdřív myslel. A čůrat zrovna tam, kde se mu zlíbí, není dobrý nápad.

Žilo se mu dobře. Nemohl si stěžovat. Měl vodu, měl žrádlo a mohl chodit ven běhat. Moc ho zajímali lidé. Ale nikdo si ho moc nevšímal. Neměl jim to však za zlé. A když mu z toho bylo přece jenom smutno, vzpomněl si, že mu dávají vodu, granule a také ho pouští na zahrádku.

Jenže jak Willy rostl, starali se jeho lidé míň a míň. Miska na vodu i granulky byla často prázdná i několik dní. Čas na zahrádce se krátil. Willy už neměl tolik času na běhání. Často byl rád, že se vůbec stihl vyčůrat a už zase musel zpátky.

Každým dnem byl hubenější. Jeho srst na tom začínala být opravdu dost špatně. Cuchala se a kůže pod ní začínala svědět. Willy byl den ode dne smutnější. Nežilo se mu dobře. Někde v srdci cítil, že takový život být nemá.

Jednou, při své krátké procházce po zahradě objevil díru v plotě. Nerozmýšlel se dlouho, proklouzl dírou a utekl ze zahrady. Běžel a běžel, co mu nožičky stačily. Zastavil se až když měl pocit, že je dost daleko. Willy se bál, aby ho jeho lidé nenašli a nemusel se vrátit zpět. Nikdo ho však nehledal.

Uběhlo několik dní a nocí a Willy začal pochybovat, zda jeho útěk byl dobrým nápadem. Vždyť teď se má ještě hůř. Hlad sílil. Srst rostla do obrovských cuchanců. Bolel ho už každý pohyb. Cuchance mu pohyb dost ztěžovaly. Jeho však stále poháněl ten pocit v srdci. Cítil, že takový život být nemá. Že život umí být krásný. Čím slabší jeho tělo bylo, tím silnější pocit v srdci měl. Věřil. Věřil, že bude líp, že tohle jeho život není.

Potuloval se a potuloval. Když se od nedalekého lesa ozvala hlasitá rána. Willy se moc lekl. Už se dost stmívalo a sotva viděl na cestu. To ho však nezastavilo od rychlého úprku. Běžel hlava nehlava. Do hubených nožiček se vlil adrenalin. Skoro jako by letěl. Srdce mu bilo jako o závod. V té tmě přehlédl velký kámen, zakopl o něj a už se kutálel listím a větvemi. Pěkně si natloukl a o jednu z větví si dokonce ošklivě poranil očičko.

Začínal se cítit zoufalý. Připadal si tak moc osamělý. Už několik dní nikoho neviděl, nikoho nepotkal. Bál se, že umře. Sám. Všechno ho bolelo. I ten pocit v srdci se pomalu vytrácet. Přestával věřit.

Jeho zanedbaná dlouhá srst trčela ze křoví, ve kterém ležel. Willy už neměl žádnou energii.

V tom uslyšel kroky. Sotva otevřel zdravé očičko, uviděl dvě ruce. Než se nadál, už ho tahaly z křoví. Byly teplé a příjemně ho hřály. Byl ale tak moc unavený, že očičko zase zavřel a nechal se odnášet těma dvěma teplýma rukama. Vyčerpáním usnul.

Když se probudil, byl v nějaký místnosti, ležel na teplé dece a do čumáčku mu narážela vůně z nedaleké misky. Byla plná! Granulek a konzervy!

Pořádně si nacpal bříško a už se chystal se zase uvelebit, když v tom přišla nějaká paní. Vzala Willyho do náruče a odnášela někam pryč. Nebál se, bylo mu moc příjemně. Ta paní na něj totiž mluvila milým a vlídným hlasem a k tomu ho jednou rukou hladila. Willy si uvědomil, že to poraněné oko už vůbec nebolí. Očičko mu bylo na veterině, kam Willy jel rovnou z ulice, vyoperováno. Bohužel bylo velmi poškozené a Willy už by na něj nikdy neviděl. Williho to ale nijak neomezovalo. Vystačil si s tím, co viděl svým zdravým očičkem. Byl moc rád, že bolest je pryč.

Co však stále cítil, bylo neutichající svědění. Pod zacuchanou srstí. Připadal si ošklivý a moc se před tou paní styděl. Jenže to nebyla kdejaká paní, to byla přece teta z útulku AniDef a přesně věděla, jak Willimu pomoci. Postavila Williho na stůl a vytáhla nůžky! Kouzelné!

,,Šmik!‘‘ ,,Šmik!‘‘ Nůžky šmikaly, jak jen mohly. Zacuchaná srst lítala všude kolem. Willík zavřel očičko a držel. Nůžky šmikaly tak dlouho, že už to vypadalo, že snad nedošmikají. Ale pak se ozvalo poslední ,,Šmik!‘‘ ,,HOTOVO!‘‘ zvolala teta.

Willík pomalu otevřel očičko. Zkusil zamávat ocáskem. Tím už kvůli těm cuchancům pěkně dlouho mávat nemohl. A šlo to! K ocásku zavrtěl i zadečkem. A zjistil, že se zase může hýbat! Co to je za kouzelné nůžky, pomyslel si. Vždyť já se mohu zase hýbat, honilo se mu hlavou a byl tak šťastný. Skočil tetě do náruče a nechal se hladit. Teď konečně tety hlazení pořádně cítil. Bylo mu to taaaaak příjemný. Hned si vzpomněl na ten pocit v srdci.

Teta začala mluvit o tom, že mu najde domov. Willy už ale domov jednou měl. A on nechce domů. Tam se mu nelíbilo. Nechápal, proč nemůže zůstat v útulku. Je mu tady moc hezky.

Willy nemohl nervozitou ani usnout. Zítra má přijet nějaká rodina, která by mu chtěla dát domov. Měl strach. Nakonec se mu usnout podařilo. Probudil se až když teta otvírala Williho kotec. Za ní už stáli ti lidi s tím domovem. Willy opatrně vyšel, když v tom ho ti lidé začali hladit a říkat, jakej je to fešák. Willy se na ně podíval. Všichni se na něj usmívali. Koukali na něj přesně tak, jako útulkové tety. A taky hladili tak krásně jako útulkové tety. Teta Willimu připnula vodítko a on mohl vyrazit na procházku kolem útulku.

Willy byl štěstím bez sebe. ,,Tyhle lidi chci!‘‘ štěkal na tetu, když se vracel z procházky. Teta mu sice nerozuměla, ale moc dobře viděla, jak šťastný je!

To ty kouzelné nůžky, pomyslel si Willy. Nejen, že se díky nim mohu zase hýbat. Ony ze mě udělaly i fešáka a já díky nim našel domov a rodinu. MILUJÍCÍ!

 

Fešák Willy našel úžasnou milující rodinu, která mu dala domov, na který celý život čekal. Willík teď s nimi prožívá společné první Vánoce.

Kouzelné útulkové nůžky už pomohly několika pejskům. A dokud jim to bude tak krásně šmikat, tak budou pomáhat a dělat z pejsků fešáky a fešandy ještě mnoho a mnoho let.

 

PS:Williho život před tím než se našel na ulici a dostal do útulku neznáme. Tato část pohádky je smyšlená. Willík se do útulku dostal opravdu velmi zanedbaný. Jak musel žít se můžeme jen domnívat. V útulku si prošel opravdu ohromující proměnou a teď už je opečováván a milován.

Krásné Vánoce všem naším chlupáčům v útulku i v domovech. Krásné Vánoce Vám všem. Užijte si nádherný Štědrý večer plný lásky a vzájemné přítomnosti.

WILLY

V dočasné péči s následnou adopcí

Více informací
← zpět