SERVÁC
V KARANTÉNĚServác Já jsem Servác. A tohle je můj příběh. Dlouho jsem byl jen stín. Nikdo mě nehledal, nikomu jsem nechyběl. Tělo mi pomalu selhávalo, bolest byla mým každodenním společníkem. A pak... pak přišli i červi. Zaživa mě požírali. Ležel jsem tam, slabý, zapomenutý, s ranou hlubokou až na kost. Všude hnis, zápach a smrt na dosah. Ale já jsem ještě nechtěl odejít. Chtěl jsem věřit, že na světě existuje někdo, komu na mně bude záležet. Naštěstí mě někdo viděl. Někdo, kdo neuhnul pohledem. Neutekl. Někdo, kdo ve mně viděl víc než jen zubožené tělo. Dali mi šanci. I když to byla otázka minut, rozhodli se bojovat se mnou. Podstoupil jsem těžkou operaci. Přišel jsem o nohu… ale dostal jsem něco mnohem cennějšího. Druhou šanci.❤️? Teď jsem v bezpečí, v teple, v péči lidí, kteří mi každý den ukazují, že život může být i krásný. Učím se znovu věřit. Učím se, co to znamená mít někoho, kdo vás nepustí.